Klid jim dodaly příznivé výsledky se soupeři ze druhé poloviny tabulky, a tak mužstvo nedostal do problémů ani nevydařený finiš soutěže, kdy prohrálo čtyři závěrečné duely.

Černilovský tým trápila zejména žalostná produktivita, což potvrzuje i trenér PETR HRABÍK.
Také defenzivní činnost jeho svěřenců patřila k nejhorším v soutěži. Zkušený kouč přisuzuje tato fakta tomu, že mužstvu chyběla větší morální síla.

Pro Hrabíka byla s ohledem na dobíhající disciplinární trest uplynulá sezona specifická v tom, že taktické pokyny udílel zpoza zábradlí za postranní čarou, nikoliv z lavičky. Jak sám tvrdí, problém
to jemu ani hráčům nedělalo.

Odpovídá konečná jedenáctá příčka výkonnostním možnostem týmu?
Myslím si, že ano, protože jsme opravdu na víc neměli. Ve složení, v jakém jsme hráli, jsme úkol zachránit soutěž splnili. Ale žádná velká sláva to nebyla.

Třináct bodů získaných na jaře je velmi málo, viďte?
Tolik bodů jsme získali proto, že jsme měli těžké rozlosování. Na podzim jsme měli všechny lehčí soupeře ze druhé poloviny tabulky doma a venku jsme hráli se silnými soupeři. Na jaře se to otočilo. Doma jsme hráli se soupeři z první pětice a venku se slabšími. Proto těch bodů
bylo méně. Prvním pěti nebo šesti celkům jsme nebyli schopni konkurovat, ty byly výkonnostně někde úplně jinde.

Zůstali jste pouhé tři body nad pásmem sestupu. Strašila vás hodně hrozba pádu z krajského přeboru v průběhu sezony?
Podle mých propočtů jsme věděli, že jsme se zachránili, již tři kola před koncem. Předpoklad, že z divize spadne jen Týniště, se naplnil, takže nás to úplně tolik nestrašilo. Spíš si myslím, že nám pomohly výsledky se slabšími soupeři. Se všemi z nich kromě Jaroměře jsme měli aktivní skóre. Porazili jsme je, nebo jsme s nimi aspoň remizovali. To bylo základem úspěchu, že se mužstvo dokázalo zachránit včas.

Předpokládám, že největším problémem byla produktivita mužstva, která byla druhá nejhorší v soutěži, je to tak?
To jste se trefil přesně. To, jaký jsme měli problém s vytvářením a proměňováním šancí, bylo slabou stránkou naší útočné fáze. Nedávali jsme góly. Když jsme si vytvořili šance, neproměnili jsme je. Nakonec nás zachraňovaly pouze standardní situace.

Od toho se jistě odvíjí i fakt, že v domácím prostředí jste na jaře skórovali pouze pětkrát.
Máte pravdu. Ale je to také trochu tím, co jsem již říkal, že doma jsme hráli s mužstvy z vrchu. Na ně jsme ani při největší snaze neměli. Paka, Olympia, Broumov, Jičín – těch mužstev se to týká.

Ovšem i s defenzivou jste byli na štíru. Více branek inkasovalo už jen náchodské béčko…
To svědčí o morálce mužstva. Jakmile dostalo dva, tři góly, tak se položilo a už vůbec nebylo schopné zabojovat a poprat se o lepší výsledek. Mužstvo bylo složené tak, jak bylo složené, a jeho morální síla byla slabá.

V posledních čtyřech zápasech sezony jste nezískali ani bod. Dá se říci, že mužstvu v závěru soutěže „došel dech“?
Bylo to spíš dané tím, že jsme si byli vědomi, že jsme již zachráněni, a tak morálka týmu byla špatná. Kromě zápasu s Olympií, ve kterém jsme podali výkon podle mých představ, i když jsme prohráli, jsme ostatní tři zápasy odchodili a odevzdali.

Po porážce 3:6 v derby ve Lhotě pod Libčany jste prohlásil, že to byla největší ostuda, kterou jste v dosavadní trenérské kariéře zažil. Je to pravda?
Ano, opravdu. Kdo umí číst mezi řádky, tak si o tom pomyslí asi své. Pro mne to byl odchozený a neodbojovaný zápas. Když se nedaří, může se to stát, ale nemůžeme to takto vyloženě odevzdat.

V závěrečném duelu jste však favorizované hradecké Olympii byli důstojným soupeřem…
To mne potěšilo. Bylo vidět, že mužstvo chce a o něco mu jde. Šlo o prestiž, s Olympií máme rivalštější vztahy, a to bylo znát. Dobře nám vycházela ofsajd taktika, se kterou se soupeř nemohl vypořádat. Proto byl výsledek zápasu dlouho na vážkách. Druhý gól dala Olympia až
zhruba deset minut před koncem.

Dají se na nepříliš vydařené sezoně najít vůbec nějaká pozitiva?
Pozitiva u tohoto týmu jsou v tom, že převážná většina hráčů je místní produkce, což jednou bude asi velké plus. Za druhé jsou to mladí hráči, kteří prodělali generační výměnu. Doufám, že v příští sezoně na tom některá mužstva budou hůře než Černilov. Vzhledem k tomu, že ve fotbale docházejí peníze a musí se spoléhat pouze na své odchovance, si myslím, že bude mít Černilov náskok. I když tím nechci říci, že v příští sezoně budeme někde v čele. Ale myslím si, že úkol
zachránit krajský přebor bychom měli splnit. Devadesát procent hráčů je opravdu registrovaných v Černilově.

V průběhu sezony jste vyzkoušel některé hráče ze staršího dorostu a z B mužstva. Jak se vám líbily jejich výkony?
Myslím si, že při konstalaci, jaká je, se zvolila správná cesta. Někteří hráči potvrdili, že by na tuto soutěž měli, ale v první řadě si musí ve svých hlavách srovnat své priority, aby fotbal byl
někde na předních pozicích. Ne, že si jen přijdou zahrát. K tomu, aby mladí hráči podávali dlouhodobě stabilní výkony, je potřeba poctivě pracovat při tréninku. To se tu moc neděje. Oni jsou schopní odehrát jeden výborný zápas, a potom ve dvou propadnout. Nechodí trénovat, fotbal je u nich někde až na třetím nebo čtvrtém místě.

Přejděme k vám. Teprve v průběhu jara vám vypršel dlouhodobý disciplinární trest. Jak jste se vyrovnával se zákazem činnosti?
Nechci se k tomu moc vyjadřovat. Nejsem žádný svatoušek, ale mám pocit, že se mnou už se táhne určitá nálepka. Potom je při jakémkoliv prohřešku trest poměrně vysoký. Vyřešil jsem to jednoduše.
Pokud to budou dovolovat regule soutěže, nebudu chodit na lavičku. Budu pořád jako divák a mužstvo budu řídit od zábradlí.

Můžete připomenout, za co jste vlastně pykal?
Bylo to v zápase v Nové Pace, kdy ještě dvanáct minut před koncem byl stav 1:0 pro domácí a byla proti nám odpískána nesmyslná penalta. Paka postoupila, zasloužila si to. Více se k tomu nebudu
vyjadřovat.

Jak hráči vnímali, že je hlavní kouč nemůže vést z lavičky?
My jsme si to vysvětlili. Zvažoval jsem konec kariéry. Nakonec hráči řekli, že jim nevadí, když je někdo bude řídit od zábradlí, že tím pádem na lavičce vlastně ani nemusím být. Vyrovnali se s tím docela dobře.

Brzy vstoupíte do letní přípravy. Už máte představu o tom, jak bude vypadat?
Představa je skromná. Je to dané tím, že přestávka je krátká, začíná se příliš brzy. Hráči čerpají dovolené, mají rodiny, pracovní vytížení a tak dále. Proto začneme až v nejzazším termínu, tedy někdy kolem 18. července. Tréninky budou třikrát týdně plus dva zápasy. Tři neděle budou časově náročné, protože hráči budou pět dní v týdnu na hřišti. Vše bude v domácích podmínkách, bez soustředění a finančních zátěží.

Předpokládám, že přáním pro novou sezonu bude, aby Černilov v krajském přeboru vybojoval lepší umístění než letos…
Nemůžeme si klást vysoké cíle. Nehodláme si malovat nějaké zlaté hrady, že budeme první nebo třetí. Ale pochopitelně bychom chtěli být někde ve středu tabulky. Všechno se odvine od toho, jak na tom budou ostatní soupeři, jak se posílí. Tipy na to, že bychom se mohli udržet, mám.
Uděláme všechno pro to, aby se krajský přebor v Černilově hrál i další rok. Uhrát tuhle soutěž s minimem nákladů, to je náš hlavní cíl.