Žáci mladší: 1. zápas nadstavby ve Stěžerách - další prohra

FK Černilov - Třebeš C   3 : 7 (1 :2)
(Mouček 2x; Bešík 1x)

Začnu otázkou. Padla snad na nás deka v podobě nafukovací haly ve Stěžerách? Ptám se všech kluků, proč to jinde na turnajích jde, i s hodně těžkými soupeři, a ve Stěžerách ne? Dnes nemůžu upřít nikomu snahu. V mladších žácích už jen snaha ale nestačí. Ze začátku zápasu jsme mírně aktivnější, vedeme 1:0, ale to je z naší strany vše. Soupeř vyrovná, potom se dostane do vedení a my přestaneme hrát. Hodně o tom přemýšlím, a domnívám se, že nám bohužel chybějí fotbalové základy, které jsme se učili před pěti šesti lety. Připadá mě, že míč je pro nás překážkou. Neumíme založit útočnou akci, brankář nemá jinou možnost než rozehrát výkopem nebo dlouhým vyhozením na půlicí čáru, kde většinou o míč přijdeme. Soupeř nás už má přečtené, protože nic jiného nehrajeme. Při rozehrávce sice držíme základní rozestavení, to už jsme se naučili, ale je to statické, jsme schovaní za soupeřem. Pouze stojíme a čekáme, co se bude dít. Chybí nám jakýkoliv pohyb bez míče, náběh, uvolnění, říct si pohybem nebo křiknutím o míč. Bojíme se vzít to na sebe a o něco se alespoň pokusit. To se nám povede pouze ojediněle. Fotbalově nám soupeři ujíždějí. Trenéři nemůžou pořád dávat pokyny, naběhni si, přihraj, vystřel, uvolni se, nahraj si to s brankářem, apod. To už fakt ve Vašem věku nejde. Už musíte být aktivní sami. Umět číst hru, rychle zareagovat na danou situaci a ne čekat až co zavolá trenér. Už nejsme školička ani přípravka, ale mladší žáci.

Psychicky jsme hodně dole. Já doufám, že snad už přímo na dně, abychom se mohli od toho pomyslného dna odrazit, začít si věřit a hrát fotbal pro radost. Máme ještě dva pokusy na reparát. Pojďme všichni, opravdu všichni máknout, zabrat a další zápasy vyhrát.