V červnu 2008 výbor oddílu stál před otázkou, zda v následující sezoně hrát s jedním nebo se dvěma týmy mužů, respektive, zda zachovat "B" tým.

Proti zachování "B" týmu hovořilo to, že někteří hráči přímo odmítali hrát za "A" tým, jiní odmítali "jít na lavičku", dorostenci odmítali chodit hrát za "B" tým. Proto se stávalo, že "A" tým, který v tu dobu hrál o záchranu, jezdil na zápasy ve 13 lidech. Je jasné, že tato situace se nelíbila jak hlavnímu sponzorovi, tak ani výboru. Proto bylo výborem rozhodnuto, že v sezoně 2008/2009 bude přihlášen do soutěže jen jeden tým dospělých.

Dokázal jsem chápat důvody, které výbor k tomuto rozhodnutí vedly, ale vnitřně jsem s ním nebyl smířen, protože jsem věděl, že v klubu je velké množství dorostenců, kteří buď končí nebo budou končit tuto kategorii a v současné době nemají takovou výkonnost, aby hráli krajský přebor. Určitým způsobem bylo rozhodnuto o nich bez nich. Proto jsem spolu s dalšími inicioval jednání a schůzku vedení klubu s potencionálními hráči "B" týmu. Na této schůzce byla domluvena pravidla, za kterých bude "B" tým přihlášen do soutěže. Mezi tato pravidla patří to, že hráči nebudou rozděleni na "A" a "B" tým, že se bude trénovat společně, dále to, že žádný hráč nesmí bez důvodu odmítnout nominaci. Tyto základní podmínky hráči stvrdili svým podpisem a proto byl tým přihlášen do soutěže. Protože jsem i já cítil morální povinnost nést za toto rozhodnutí odpovědnost, tak jsem souhlasil s tím, že tento tým společně s Vaškem Hryzlíkem povedu. V této chvíli bych ukončil tento úvod a přešel k vlastnímu hodnocení podzimní části sezony, k tomuto úvodu bych se vrátil v závěru hodnocení sezony.

Před začátkem podzimu jsme si vytkli za cíl to, že bychom chtěli přispět k tomu, že v "A" týmu bude hrát větší množství místních odchovanců. Proto jsme chtěli pracovat s mladými hráči, kteří skončili v dorostu, případně, kteří v dorostu ještě stále hrají. Bylo nám jasné, že je třeba vytvořit základní kostru 5, 6 zkušenějších hráčů a je doplnit těmito mladšími. Počítali jsme s nestárnoucím Petrem Hrubým, Lubošem Veselovským, Radkem Imlaufem, Davidem Šolcem, Martinem Součkem, Petrem Slezákem, případně i bratry Fibigerovými. I když chápu pracovní povinnosti, studijní povinnosti, zdravotní omezení, tak pro mě bylo zklamáním, že jsme mohli počítat jen s prvními třemi a částečně s Ríšou Fibigerem. V tu chvíli nám bylo jasné, že podzim příliš snadný nebude, protože mladých hráčů bylo velké množství, chyběla jim zkušenost. Tuto zkušenost jsme chtěli nahradit bojovností, důrazem, fyzickou kondicí. Především na zvýšení fyzické kondice jsme se chtěli zaměřit v letním tréninkovém období. Velice si vážím trenérské práce Jirky Štěničky, který vedl dorostence v minulé sezoně, ale kdo chodil na jejich zápasy na jaře, tak musel vidět, že sice vyhrávají, ale ve druhém poločase vždy fyzicky odešli. Říkal jsem si, proč toto Jirka Štěnička nevidí, proč na zlepšení kondice nepracuje. Teď už se mu omlouvám. Oni totiž nechtějí. Na prvních trénincích byla ještě účast vcelku dobrá, ale klesala, příčinou byly probíhající prázdniny a s tím spojené brigády (většina hráčů studuje), dovolené a další příčinou bylo to, že hráči zjistili, že se na trénincích běhá a chce se po nich intenzita. Hráči, kteří se zúčastnili 3 tréninků v řadě byli výjimkou. A když už, tak o to, co tréninkem načerpali přišli na dovolených, pobytech na chatách, účastí na víkendových hudebních festivalech. Chtěli jsme nechat odeznít prázdniny a dovolené a očekávali jsme určité zlepšení.

V takovéto situaci jsme zahájili podzimní sezónu.

Na jejím konci jsme na 9. místě s 16 body při skóre 25:28, skóre je trochu zkresleno naší jedinou vysokou porážkou 6:1 na hřišti vedoucího celku v Lovčicich.

Velmi mrzí bezbrankové remízy s Dobřenicemi, Kobylicemi, kdy v těchto zápasech jsme byli lepší, ale nebyli jsme schopni vstřelit gól ani z těch nejvyloženějších příležitostí. Smolná byla i remíza ve Malšově Lhotě, kdy domácí vyrovnali na 2:2 v nastavení z poslední standardní situace. Na druhou stranu jsme vyhráli 2:1 zápas doma s Novým Městem, kdy vítěznou branku vstřelil Pavel Jukl v nastaveném čase.

Nejlepší zápas jsme sehráli v derby utkání s Libřicemi, kdy jsme se rozešli smírně 2:2.

Kdybych měl hodnotit jednotlivé hráče, tak bych vysoko vyzvedl přístup Petra Hrubého a to jak pro jeho výkony na hřišti, tak i v kabině (a nesmím zapomenout ani na jím koupené nové dresy..:-)), dále velmi stabilní byly výkony Luboše Veselovského a Radka Imlaufa, z mladších Tomáše Schwarzera, Martina Hryzlíka, Luďka Pešavy, Ondry Hofmana a flegmatika Libora Hynka.

Ostatní podávali střídavé výkony, případně střídavě chodili a nechodili...

Pozitivem bylo zařazení i některých hráčů současného dorostu – především Milana Antoníčka, Ondry Šrámka, Kuby Huška a v jednom zápase i Petra Hejzlara a Kamila Hlíny, kteří prokázali, že mají na to, aby hráli stabilně dospělý fotbal, případně i jinou soutěž dorostu.

Některé jsem vyzdvihl v určité "skupině hráčů", ale jen o jednom bych chtěl psát samostatně – o Lukáši Voltrovi. Lukáš je příkladem v přístupu k fotbalu, bojovnosti na hřišti, je na něm vidět, že má fotbal rád, jeho tréninková morálka je i přes práci mimo Hradec příkladná, je to i bezvadný parťák, který je ochoten vždy pomoci. V neposlední řadě se velmi zlepšil a našli jsme v něm velmi dobrého brankáře.

Takže to byl podzim.

Přiznám, že jsem se těšil na zimu, až si od fotbalu odpočinu, ale zároveň jsem se těšil na leden, kdy vše znovu začne, kdy začneme trénovat.

Na výboru jsme se domluvili, že příprava bude z části probíhat společně s "A" týmem ve středu v 19:00 hodin v tělocvičně v Hradci na Severu, v pátek ve Smiřicích. Tuto informaci všichni hráči "B" dostali.

Na podzim jsem pochopil, že je sice fajn trénovat s "A", ale je třeba část tréninku trénovat i odděleně, proto jsem chtěl trénovat navíc ještě v sobotu nebo v neděli v Černilově na hřišti, domluvit přípravné zápasy. I tuto informaci jsem předal, rozeslal jsem přes 30 sms zpráv, přišly mě 3 odpovědi od 3 lidí, že někdo nebude.. Proto jsem očekával na tréninku 27 lidí. Jaké bylo moje překvapení, že jsme se sešli 4 ...

Přiznám, že mě takováto práce vůbec nebaví, jsem z přístupu některých velmi roztrpčený a zklamaný. Dělám 3. pokus – jen trénink "B" bude 28. února (sobota) v 10 hodin v Černilově na hřišti, rozešlu znovu i sms, s některými budu telefonovat, ale nikoho nebudu přemlouvat. Chápu, že někteří v letošním roce maturují, že se chtějí dostat na vysoké školy, ale nejen studiem je člověk živ a neříkejte, že se učíte 8 hodin denně.

Vím, že každý článek, každé hodnocení má končit pozitivně, povzbudivě, ale já bych se na závěr vrátil k mému úvodu. Kdyby měl následovat další červen, třeba roku 2009 a mělo by se rozhodovat o tom, zda přihlásit "B" tým do soutěže, tak bych pro nebyl ... Proč nebyl ? Protože už nejsem přesvědčen, že máte rádi fotbal, že se chcete zlepšovat, že chcete něco dokázat. Ukažte, že jste na tom s přístupem k fotbalu stejně jako třeba Radek Imlauf nebo Lukáš Voltr. Přijďte, zatrénujeme a na jaro bude lepší podzimu !!!

Jarda Pokrupa